Po další asi hodině přilétáme nad více obydlené oblasti, začínají pravítka dálnic a do obloučků zorané vzorky políček. Blížíme se k široké řece, je vidět její ústí do moře a v tomto zálivu jakoby na břeh řeky někdo hodil obrovský krystal se spoustou vysokých špiček. Ta řeka musí byt Hudson a ten krystal - to je Manhattan. Nádhera, tak takhle vidím New York poprvé. Hned mi to připomíná, jak se asi museli cítit cestující v letadle, které terosti 11.9.2001 navedli právě na ten krystal a zničili ty dvě nejvyšší z jeho špiček... Nepříjemná asociace. Hned jsem ochotná odpustit všem to bezpečnostní šílení - i když o jeho účinnosti zase tak moc přesvědčená nejsem.
Za hodinu přistáváme na letišti Dulles. Vše perfektně zorganizované, ovšem ani perfektní organizace nezabránila více než 2hodinovému čekání na imigrační kontrolu. Děti křičí, poslouchám švitoření zájezdu francouzských seniorek a musím obdivovat jejich proslulý styl a eleganci - bez ohledu na věk jsou to šmrncovní baby. Po dvou hodinách pomalého posunování ve frontě mne v USA vítá milý úředník, prsty na snímač otisků, jeden úsměv do kamery bez brýlí, je velice zdvořilý, něco dlouze vypisuje a pak mi přeje pěkný pobyt. Celá procedura netrvala více než pár minut. Žádné otázky. Bezva. Celní prohlášení odevzdávám u východu, žádná prohlídka, žádné otázky. Vycházím a za EXITem hned vidím obrovkého pána (jak korektně vyjádřit že afroamerického původu ? - budu se muset poradit, abych nebyla nezdvořilá) - je opravdu impozantní - a v ruce drží ceduli s mým jménem. Kromě mne ještě u východu uvítal Felixe z Mexika, Elmu z Bosny a Rashidu z Kazachstánu. Představování, a pak už nás náš průvodce vede na parkoviště. První šok je teplota - 90 stupnů Fahrenheitových (cca 33°C) je jako návrat o skoro 2 měsíce zpět. V Praze bylo ráno 13 stupnů Celsiových. Odjíždíme velkým autem asi pro 9 osob do hotelu Dupont - prý 28 majlí. Jsme tam za chvilku, už vidím washingtonské parky, JFK Center a hotel Watergate, kde jsem před 4 lety krátce bydlela, když jsem se s Gerri účastnila konference pro "Higher Education" na pozvání tehdejší federální ministryně školství Margaret Spellings.
Hotel vypadá čistě, Dupont Circle je skvělá adresa, plno obchůdků a restaurací, přímo v centru. Pokojíček velmi útulný, jen vyhlídka strašná - okna mám přímo do výfuků z klimatizace. Ještě vyrážím na krátkou prohlídku okolí, tady to už znám, před 4 roky jsme bydleli kousek odtud. Objevuji nedaleko hotelu hlavní Scientologický chrám s pomníčkem Hubbardovi. Dávám si mrkvový chleba a ve Starbucks čaj se sojovým mlékem, mé oblíbené pití z Redmondu. A pak spát, na noc ještě Melatonin proti jet lagu, usínám dřív, než upadnu do postele.
