Washington - prohlídka města (29. srpna 2010)

Horký den. Od rána teploty kolem 90°F (= cca 33°C). Neděli máme určenou pro obživení se z časového posunu. A také výlet – prohlídku Washingtonu. Sraz v deset před hotelem, Glenn, náš „ELO“ (= English Language Officer) nás organizuje do černého autobusu s dlouhým nosem. Dlouhý nos má autobus, samozřejmě, jako všechny náklaďáky tady. Miluju tenhle americký styl.

Glenn a Heide, naši ELOs, nás organizují do nosatého autobusu  

Autobus je hezky vychlazený, až moc. Jako všechny vnitřní prostory tady. V hotelu je to ještě horší. Zkoušela jsem ráno otevřít okno v pokoji, abych se trošku ohřála, ale nešlo to. Jen větračka ve sprše jde otevřít – asi tak na 10 centimetrů. Ach jo, proč se Američanům líbí bydlet v lednici? Tomu fakt nerozumím. Asi tady budeme všichni celý týden mrznout, už to vidím. Musí je to stát strašně energie a zdravé to určitě také není. Z autobusu ven, ohřát se, zpotit se a zase zpátky vymrznout. Jsem zvědavá, kdo a kdy začne první prskat z nachlazení.

Všichni na palubě, vyjíždíme. Glenn nám představuje dnešního průvodce, Johna. John představuje sám sebe, typicky americky, hezky se za všechno pochválí. Tomu říkám sebedůvěra! Hned mám první opakovací lekci jak se chovat americky. Ale je šikovný, povídá nám kdeco z americké historie i současnosti, občas i nějaký ten společenský drb. O tom, jak byl Washington D.C. založený se učí už od mateřské školky. Z náměstí Dupont Circle, kde je náš hotel, jedeme směrem k „National Mall“, míjíme JFK Center hned vedle hotelu Watergate, jedeme po Pensylvania Avenue, která spojuje Bílý Dům s Kapitolem. Nazývá se to tady „Zlatý trojúhelník“, je to čtvrť s velkou koncentrací finančních a obchodních center, ale hlavně jsou zde federální úřady. A také George Washington University, hned vedle Ministerstva zahraničí, našeho hostitele.

Black Beauty and the White House :-)

Nejdříve nás náš průvodce nechává vysadit v blízkosti Bílého Domu u Lafeyette Park. Podíváme se jen k novinářskému vchodu, na zahradu není čas. Na prostranství na Pennsylvania Avenue nás trochu zaráží poněkud rozsáhlý bivak jakési droboučké paní. John nám vysvětluje, že to je Ellen Thomas, vdova po Williamu Thomasovi, aktivistovi bojujícímu proti použití nukleárních zbraní, který vloni zemřel. Ellen pokračuje v jeho „díle“. Zajímavé. Neumím si představit, že u nás by nechali někoho bivakovat na Hradčanském náměstí, byť by propagoval sebehummánější myšlenky. Asi taky Amerika… ?

Ellen Thomas bivakuje před Bílým Domem

Dnešní prohlídka města bude tak trochu letem světem, spíše dostáváme tipy, kam se podívat sami, bude-li čas. Hlavně muzea na National Mall. Nejatraktivnější je Space and Aeronautics Museum a botanická zahrada, kam nás lákají na živé motýly.

Další zastávka je u Kapitolu. Proběhneme se po trávníku na svahu pod Kapitolem, kde se konávají inaugurace prezidentů. Při Obamově inauguraci, říká nám John, prý špendlík nepropadl od Kapitolu až k Washingtonově památníku, tak moc bylo narváno, hlava na hlavě. Říkal to přesvědčivě, takže v těch televizních přenosech asi opravdu nepoužili žádné triky. John nám vysvětluje, že výstavba Washingtonu nebyla ponechána náhodě. Umístění všech hlavních bodů je záměrné a promyšlené. Kapitol stojí na pahorku, který je nejvýchodnějším bodem celého centra. Prý aby první ranní paprsky dopadly vždy právě sem a odtud se pak světlo šíří symbolicky nejen do celého města a do celé země, ale a třeba i do celého světa. Tak rychle se vyfotit před Kapitolem a zase šup šup do nosatého černého busu.

Capitol Hill

Ještě nás čekají dvě zastávky, Jeffersonův památník a Linkolnův památník. Ty jsou asi povinně. Vedro vrcholí, takže to máme tak trochu za trest? Naštěstí to šlo rychle. V Linkolnově památníku zkouším fotit, ale ani bílý mramor nevyváží šero uvnitř, moc to nedopadá. Jen “Fatima - Princess sof Sahara“ opírající se o antický sloup se mi docela povedla. Pomalu se začínáme v naší skupině znát jménem, alespoň někteří někoho. Snažím se zapamatovat si křestní, vlastně první (no, někdy i druhá – je to zmatek, všude na světě jsou se jmény jiné zvyky a jiná pravidla) jména a země. Som je z Indie, Grace z Namibie (ale napůl Kikuju – po mamince pochází z Keni), Harula z Makedonie… Kolik jmen si zapamatuji?

Fatima - Princess sof Sahara

Pak už se vracíme do hotelu. Padá na mne jet lag, takže i přes brzké odpoledne usínám. Večer rychle koupit něco k jídlu v CVS Pharmacy u hotelu, pár drobností k tomu, potkávám Elmu z Bosny, domlouváme se na společnou večeři. Jdeme na doporučení Glenna a Johna do blízké mexické restaurace, dávám si tortily a Elma lososa (ona jí jen rybí maso, jiné ne). Restaurace je velká, velmi hlučná a velmi vychlazená. Jídlo nás zvlášť neoslovilo. U východu potkáváme pana presidenta Obamu s manželkou - ale jsou jen papíroví, byť v životní velikosti. Jdu hned spát, protože ráno je sraz již před 7:30 a.m. Ta restaurace fakt nebyla nic moc, v noci mi není dobře, a trápí mne alergie.